Délku života ovlivňuje také způsob bydlení

Lidstvo od nepaměti hledá recept na dlouhý život ve zdraví a i dnes se celé vědecké týmy snaží zjistit, jak toho lze dosáhnout. Američtí odborníci se rozhodli prozkoumat jistou malou vesnici v USA, jejíž obyvatelé žijí v průměru o několik let déle než ostatní. Výzkumníci již dlouho pozorně sledují, jak vypadá jejich den, a doufají, že se jim tak podaří přijít věcem na kloub. Ale když vesničané vstali, jedli totéž, co ostatní, pak šli do práce, po návratu domů si udělali večeři, starali se o své rodiny a prostě dělali všechno stejně jako většina lidí na světě. Od ostatních se příliš nelišili. Ale po nějaké době si toho všimli, uvědomili si to a pochopili. Jediné, čím se život lidí v této vesnici lišil od života za jejími hranicemi, byl způsob, jakým trávili volný čas, a způsob, jakým spolu komunikovaly jejich rodiny a sousedé.

V jejich životě převládala pospolitost nad individualismem. Nebyli opuštění, nebyli sami, nebyli pohrouženi do svých pocitů za zavřenými dveřmi svého pokoje. Vše, co se dělo v jejich duších, řešili jejich nejbližší. Předkové těchto vesničanů se přestěhovali z Itálie za prací do velkého světa za oceánem. A dodnes žijí přesně podle zvyků, které si přinesli ze své rodné země, kde je rodina silnou a stabilní institucí na vrcholu hodnotového žebříčku. Rodinný, společný způsob života, kdy s přáteli a blízkými sdílíme nejen životní prostor, ale i radosti a starosti, je podle vědců klíčem k dlouhověkosti.

I my to můžeme změnit

Nejmenovaná banka se v průzkumu zajímala také o zvyky nás všech a zjistila, že jdeme správným směrem. Žít sám u nás stále není zvykem. Ještě jsme nepropadli "západnímu stylu", podle něhož se mladí lidé osamostatňují a po dosažení dospělosti odcházejí bydlet do nájemního bytu. Pouze 3 % mladých lidí do 29 let žijí v naší zemi sami. Život s rodinou, i když v menším prostoru, je lepší než život v ústraní. Objekt, ve kterém bydlíme, má nejčastěji rozlohu do 80 m2 a tři ložnice. V průměru to znamená 1,3 místnosti a 35 m2 na člena domácnosti. Zpravidla více pokojů na obyvatele nabízí bydlení v rodinném domě, který však vlastní méně než polovina našich obyvatel. Většinu času trávíme v obývacím pokoji, což také naznačuje, že nejsme individualisté zavření mezi čtyřmi stěnami vlastní ložnice, ale rodinně založení lidé, kteří si stále raději povídají s blízkými než sami se sebou.